Byl krásný letní den. Na zahradu dopadaly teplé paprsky již zapadajícího slunce. Ano, v létě bylo teplo. Ale kromě nečekaného počasí se na jedné zahradě odehrávala už dlouho připravovaná akce. Rituál spojení dvou životů v jeden. Jednoduše se tomu říká svatba.

Obrovský dort, pod jehož tíhou se prohýbal jídelní stůl, byl celý pokrytý bílou čokoládou. Hosté už se scházeli. Každý z jiného kouta Anglie.

Mohli jsme tu vidět spoustu přátel i těch, kteří se za ně jen vydávali, jak už to na svatbách bývá. A potom ještě víc příbuzenstva (pozn. Nejlépe pochopí ten, kdo má příbuzné na Moravě). Všichni se prali o nejlepší místa, tak to dopadá, když není zasedací pořádek…

Když už ale byli všichni usazeni a kapesníčky byly připravené v pozoru, tak se vedle oddávajícího postavil vysoký černovlasý muž s hárem, které vypadalo, jako kdyby se nikdy nepozdravilo s hřebenem.

Už se ale rozezněla hudba a přišel jeden z nejočekávanějším okamžiků. Přicházela nevěsta. Už z dálky to vypadalo, že má vlasy v jednom ohni. Měla je sepnuté do jednoduchého drdolu, z něhož jí padalo jen pár neposlušných pramínků.

Pomalu a s rukou zaklesnutou do svého otce se vydávala směrem k oltáři. Okolo nevěsty se ozývaly obdivné vzdechy. Dívala se na svého budoucího muže. Cestou naštěstí nezakopla.

Otec ji předal ženichovi a šel se posadit vedle své ženy. Už teď měla spousta kapesníčků dam i pánů co dělat. Většina měla pocit, že ptáci začali zpívat.

Smaragdově zelené oči se setkaly s hnědými. Stáli vedle sebe. Konečně se měli stát manželi. Oba se na sebe usmáli. Takovým tím tajuplným úsměvem, který by skoro nikdo nepochopil. Muž se ohlídl na svého zrzavého svědka. Ten mu jeho tajuplný úsměv oplatil.

"Vážení pánové a dámy, dnes jsme se tu sešli, abychom oddali tento mladý pár. Táži se Vás, pane Harry Jamesi Pottere, berete si zde přítomnou Ginevru Weasleyovou…?"